„Hned jak to to celé, s tím virem skončí, skočíme na jedno točené“, říká mi včera do telefonu kamarád. „Tomu se říká jasná domluva termínu“, usmívám se a do telefonu potvrzuji připravenost okamžitě vyrazit. Jsem rád, že je jak on, tak i jeho rodina v pořádku. Už nejsme úplně mladíci a proč to nepřiznat, když už se „kácí i v našem lese“ je každý společný večer ve zdraví a s „G-čkem z tanku“ malý svátek. Jen co jsem položil telefon na stůl, došlo mi že sice termín máme, ale zádrhel tu přece jen je. Víme KDY se sejdeme, ale nevíme, zda budeme mít KDE.
Pivovary predikují, že 25-30% hospod již neotevře. Vládě nevěřím ani slovo, ale pivovarům se v tomto věřit dá. Jejich informace nevycházejí z planého žvatlání multimistra či instagramové správkyně státní kasy, ale z konkrétních objednávek a jednání. Ekonom ve mě křičí, že to není nic nečekaného a kde existuje poptávka, vytvoří trh i nabídku. Tedy že uvolněná místa zaplní nové hospody, nebo v těch stávajících budou noví „Palivcové“. Ale jistý si nejsem.
Kdybych byl OSVČ, šel bych do toho? Vzal bych si hospodu?
Tak si to rozeberu…
Základním předpokladem je získat koncesi, zařídit provozovnu a přeskákat spoustu administrativou státu nastavených nohou. Obvykle se i zadlužit. Dobrá chci podnikat, nemohu tedy jinak. Překousnu i to, že jako OSVČ čekám půl roku na hygienu, bez koruny příjmu platím zálohy na OSSZ, nájem, energie atd., vydržím to. Mám cíl.
Konečně je počátek za mnou a otvírám své svobodné podnikání.
Svobodné?
Stát mou provozovnu, hospodu, prohlásil za veřejný prostor. Proč? Třeba abych ji, ač sám nekuřák, nemohl provozovat pro kuřáky. Je přece podstatně lepší, když si kuřáci mohou jít ve skupinkách zakouřit ven, na ulici, než být v odděleném odvětraném prostoru provozovny a nečudit pod nos kolemjdoucím. Tedy alespoň stát to tak chápe.
Stát mě také určil minimální mzdu. Proč? No abych mohl platit garantovanou cenu za práci, bez ohledu na její kvalitu.
Stát mě nařídil on-line evidovat tržby. Proč? No protože primárně předpokládá, že jsem zločinec, když chci podnikat a navíc si na tuto povinnost navěsil brutální pokuty. Mohu třeba odjet na 14 dní na dovolenou a celou dobu se klepat strachy, jestli se mému zaměstnanci nerozsypal internet, nekašle na to a mě nečeká po příjezdu na poště „modrák“.
Dobrá. Je to taková divná svoboda podnikání, ale co nadělám. Ekonom by řekl, že to jsou vše omezení a rizika, která se nějak projeví v ceně, za kterou třeba to pivo prodám. Ano takto by cenu řešila ekonomie, ale stejně tak je možné, že si chlápek od naproti koupí pípu, otevře garáž, koupí s partou soudek a se svojí cenou se mohu jít klouzat. Na vesnici se o to postarají kluci od hasičů ve své „klubovně“. Když si k tomu přičtu předpokládaná opatření epidemiologů, tak proč by proboha někdo šel s náhubkem na pivo ke mě, když může do garáže.
Ale dejme tomu, že budu mít kliku. Hasičská klubovna u nás není, týpkovi od naproti provoz v garáži zatrhla manželka a zákazníci si ke mě cestu našli. I v takovém případě, jak již víme, stále hrozí, že přijde další chlapík, co si hraje na ministra zdravotnictví a provoz mi z důvodu objektivních hrozeb nákazy, či bůh ví čeho, zavře. Stát uplatní svou moc a vrchnostenské postavení. Co bude následovat to už také víme. Ze strany státu začne hra na schovávanou, holedbání se neexistující pomocí, odmítání zodpovědnosti, dehonestace ve spřízněném tisku. A když už stát nějakou kačku po ponížených prosbách pustí, doprovodí to hrozbou kontrol. Jinými slovy, raději si ty prachy podnikateli někam ulož, stejně nám je přes pokuty vrátíš zpět i s úrokem.
Jako OSVČ jsem podnikal od roku 1994 do poměrně nedávné doby. Nějakou zkušenost snad mám. Ne, do takového kšeftu bych nešel. Samo o sobě se každé z těch jednotlivých opatření, jenž byla na českou hospodu v posledních letech seslána, dá přežít a strávit. V komplexu je to smrtící kombinace.
Můžeme se tedy spolu, po vzoru Haškova Dobrého vojáka Švejka, klidně domluvit na „v šest večer, po válce U Kalicha“. To můžeme. Je ale otázka, jestli nějaká hospoda U Kalicha bude. Ale třeba se mýlím a českou hospodu zachrání matky s malými dětmi a fakt, že se podnikatelské prostředí vládním poslancům skutečně povedlo spravedlivě narovnat.
