Ne, nejásejte. Nepůjde o nic lechtivého a určeného ke čtení po desáté hodině večerní. Že vás to nenapadlo? No kdo ví.
Každoročně pořádáme s malou partou přátel několikadenní výlet na kolech, s univerzálním názvem „Dunaj 2xxx“. Letos to tedy bude Dunaj 2020. Pro jistotu uvádím, že název není odvozen od Operace Dunaj, ze srpna 1968. Tam sice také šlo částečně o dopravu, jak uvádí pan poslanec Grospič, ale vozidla byla poháněna motory. Naším pohonem jsou vlastní nohy, které se opírají do šlapek, či chcete-li, pedálů jízdních kol. A také není naším cílem vždy jen řeka tohoto názvu. Ale to je jedno.
Jezdíme pravidelně a nedávno byl jednou částí cesty Plzeň – Ybbs také úsek Nýrsko – Železná Ruda. Něco přes dvacet kilometrů stoupání a to na počátku července. Ve třech. Línější část výpravy, se k nám připojila až další den v Rudě. Takových výletů jsou spousty, ale tahle část pro mě byla velice poučná.
Bylo to první léto, kdy pro hospody platilo EET. Ač nikdo z nás není hospodským, každý máme ke stravovacím provozům jako „ajťák“, ekonom, či obchodník, profesně velmi blízko. A tak tohle téma nemohlo večer v Nýrsku a u piva, chybět. Téměř všichni považujeme tuhle novou elektronickou povinnost za škodlivý nesmysl i přes to, že na ní v podstatě ze svých pozic nějak profitujme. Jen jeden z nás, neviděl v argumentech ostatních nic nepřekonatelného. A byť rozhodně nebyl a není obdivovatelem StBáka, který aktuálně řídí vládu, přijal jeho PR tezi o „narovnávání trhu“.
Řeči se vedou a voda teče. Co u piva probereme, je asi tak stejně důležité, jako větvička na stromě uprostřed lesa.
Ve středu ráno nasedáme a vyrážíme k cíli. Vybaveni lahvemi s vodou a pár balíčky sušenek, zvolna zdoláváme metr za metrem. Máme čas, nechceme se uštvat a plánujeme, že se cestou někde najíme a napijeme. Jak to půjde. Na Hamrech, Královský dvůr, na Horníku, na Jelence, možností je cestou dost. Teplota stoupá, voda z lahví mizí, tak je čas zastavit. Ale ouha, jedna hospoda za druhou, hotel za hotelem, buď zavřeno, nebo stravovací služby jen pro ubytované. Důvod naprosto stejný – EET. Pro těch pár magorů, co se denně dřou zespodu do kopce, se EET nevyplatí řešit. Ti co jedou z kopce dolů, se nezastaví. Nakonec jsme byli rádi za „kohoutkovku“ od starší paní (tedy pro mě čupr holky). Z Nýrska, až do Špičáckého, sedla vůbec nic. Ke stánku u parkoviště sedla dojíždíme hladoví, žízniví, prostě „na šrot“.
Už jsme zažili lepší trasy. Ale jeden kladný dopad to mělo. I poslední z kamarádů pochopil, že nám tento způsob „narovnávání trhu“ fakt moc nepomohl, a že na těch argumentech z večera možná něco bude. Prostě není nad vlastní praxi. Za pár týdnů jsem od něj dostal paklík takhle hezkých samolepek na auto a mě došlo, že ta dřina byla dvojnásobně odměněna.
Mé povídání, o jedné části banálního výletu, by tak mohlo skončit zvoláním „Vláda nemehel zavedla hloupě EET a my neměli co pít…“, ale to by byla nesmyslná zkratka.
Není to tak, že pouze napadám jinak legitimní snahu vlády, zajistit regulérní zdanění příjmů. Ne. Říkám jen, že špatný je zvolený způsob, doprovázený drakonickými tresty za drobná pochybení. Tvrdím, že EET otrávilo spoustu drobných prodejců, pro které sezónní prodej, nejen občerstvení, rozhodně nebyl žádným zásadním zdrojem příjmu a tak se ho raději vzdali. Vzdali, než aby postupovali rizika spojená s technikou, nebo se věčně nervovali tím, jestli brigádník na výpomoc zkontroluje, že se všechny transakce odeslaly finanční správě. Nikdo se jim nemůže divit a jisté je, že po jejich drobných službách zejí jen těžko zahladitelné díry. Působili totiž povětšinou tam, kde si nikdo podnikání, na němž by stálo jeho živobytí, nedovolí. Neuživil by se.
Přitom to tak být nemuselo. Stačilo, aby vláda ubrala na PR a začala poslouchat argumenty odborníků. Ale to by museli její členové měnit způsob svého myšlení a přestat podobnými projekty zakrývat vlastní malé domů v oblasti dotací a přihrávání veřejných zakázek. Chce-li vláda skutečně udělat krok kupředu, má teď velkou šanci jej učinit a zachovat si tvář. Určitě by do konce roku dokázala spolu s opozicí zákon o evidenci tržeb upravit tak, aby dával smysl i poté, co skončí její funkční období.
A tak přeji vašim i našim „šlapkám zdar“ a nashledanou na trasách. A snad časem i bez náhubků a s politiky, co začnou přemýšlet v delším horizontu než čtyři roky.
