Takhle nějak v mé hlavě zazněla parafráze známé pohádkové písničky poté, co jsem jen zahlédl svěží dílko skryté v jedné diplomové práci (Míro děkuji za inspiraci). Ne, nehodnotím její kvalitu, ani téma. Vlastně ani nevím, nakolik je potřebná pro zdravý vývoj populace. Asi potřebná bude, když se o tom dá napsat diplomka. Dokonce nedávám žádné rovnítko mezi jakoukoliv diplomovou práci a obecnou úroveň vzdělanosti. Prostě, mě to jen tak napadlo a celkem pobavilo. Leč pohled na úroveň vzdělání obyvatel tohoto státu není úplně zábavný. Minimálně pohled z venku.
Před pár dny jsem, ne zcela dobrovolně, vyslechl telefonický hovor jedné dámy, čekají ve frontě na vyzvednutí zásilky za mnou. Na ulici, kde jezdí auta a pofukuje vítr, prostě sem tam do telefonu řvete a moc vás netrápí lidé stojící okolo. Alespoň ji naše přítomnost z klidu nikterak nevyváděla… „No to ti povím, všude chtějí jen dělníky do montovnen a za pár šušňů u pásu …no jasně, Německá firma, ale vedoucí směn jsou tam nějací Bulhaři. …jo, mají jídelnu a z Plzně tam jezdí firemní autobus. A ze Stříbra asi taky, …prej je to tam strašný, když si chce odskočit na záchod, aby se doprošovala, …to ti povím, dělají z nás otroky za almužnu, to je ta jejich demokracie. …za to se cinkalo klíčema.“
…a pak někdo vyšel a já konečně mohl do výdejny.
Ten rozhovor, na pohled milé dámy mého věku, s kýmsi na druhé straně neviditelného vedení, mě vrtá v hlavě. Proč někdo spojuje demokracii s možností získat lepší práci? Nebo jinak, proč vlastně někdo říká, že nám demokracie v tomto ohledu vadí? Vždyť i v naší, tak těžce zkoušené ústavě, je právo na svobodnou volbu zaměstnání přímo zakotveno. Navíc není žádným tajemstvím, že firmy v ČR mají dlouhodobě problém s hledáním inženýrů, techniků, programátorů, jsme na štíru s lékaři a o nedostatku schopných řemeslníků snad nemá cenu ani psát. Tak proč vznikají především „montovny a sklady“, tedy ten typ pracovních příležitostí, o které byl rozhovor evidentně veden?
Těch pohledů je více a já začnu pohledem zlého kapitalisty. Správně! Toho, co se v České kotlince objevil po tzv. sametové revoluci.
Co vlastně takový kapitalista chce? Inu, co nejvíc vydělat, zhodnotit své peníze. Buď na to jde cestou maximalizace zisku, nebo cestou zvyšování tržního podílu, nebo kombinací obého, ale výsledný efekt očekává vždy stejný. Rozmnožení svého majetku. A je úplně jedno, jestli jde o malou firmičku na budování stájí pro ovce, nebo velkou součást mocné korporace montující Škodovky.
Na jedné straně má výnosy, tedy cenu, kterou za svůj výrobek dostane od kupců. S tou může v nějakém rozsahu manipulovat, ale obvykle ne neomezeně. Proč? Tlačí ho konkurence. Když bude Oktávka nesmyslně drahá a překročí vaše možnosti, koupíte si třeba Ford. Proto se kapitalista logicky snaží, na straně druhé, minimalizovat své náklady. Ty ve výrobě figurují v mnoha různých formách. Náklady na vybudování podniku, jeho provoz, přepravní náklady i náklady na zaměstnance. Nejen na jejich mzdy, ale i bydlení, dopravu atd. Kapitalista tudíž vybuduje svůj podnik v místě, kde bude mít pro jeho provoz nejvýhodnější kombinaci podmínek. Proto stojí fabriky tam, kde jsou dálnice a železniční uzly a ne v zapadlých koutech, bez dopravního spojení. A proto stojí podniky tam, kde má kapitalista šanci získat pro svůj podnik dostatek zaměstnanců s odpovídající kvalifikací. Proč stojí v Plzni výzkumné centrum a testují se tu Mercedesy? Protože tu je univerzita. Proč je jinde jen montovna, či sklad, kde se po krátkém zácviku dá zaměstnat téměř kdokoliv? Protože se zlý kapitalista domnívá, že tam „kvalitnější“ pracovní sílu nesežene. Můžeme o podnikání popsat mraky stránek, ale nic složitějšího v tom opravdu není.
A kapitalisté, cizí i domácí, nám tu především staví montovny a sklady. Technologickou společnost s vyšší přidanou hodnotou sem umístí jen občas a jen někam. A není to pouze za působení posledních vlád, tento stav trvá desetiletí.
Co tedy děláme špatně a kdo za to může, má-li situace vůbec nějakého viníka?
Mít fabriku v Česku musí být sen mnoha kapitalistů. Politici desítky let podporují „vznik pracovních míst“ různými nástroji, daňovými úlevami, v minulosti poskytnutím pozemků blízko dopravních cest a za rozumné ceny, dostatečně silnou příchylností státní a veřejné správy ke korupci při obcházení stavebních předpisů, změnách územních plánů… a když už se něco provalí, pokuta se odpustí, povolení se dodatečně vydá a stát se nakonec rád vypořádá i s externalitami, které podnikání kapitalisty občanům přinese. V průběhu let se státní správa zdokonalila natolik, že se úředníci vyřádí na nepovolených dřevnících u chat, budou měsíce převalovat po stolech povolení pro výstavbu domácích ČOVek a pak jim zbyde dost času na zamazávání problémů velkých podniků. A když jde o daně, či sociálku, tak k velkým se jezdí jednat a na malé se zaklekne. Úředníci se tak případně postarají i o konkurenci. Když se k tomu přičte, že v podstatě nekontrolovatelné pracovní agentury navezou tolik lidského materiálu z různých částí světa, kolik je třeba, je to ráj. Kdo by tady nepodnikal…
Kdo? Fabriku, baráky, atd. může postavit kdokoliv. Ale ten, komu nestačí jen dělníci bez kvalifikace, ji pak musí mít kým naplnit kvalifikovanou pracovní silou. Nemá-li kým, podnikat zde nebude, či jen omezeně. A to je pravým důvodem rozhořčení v onom vyslechnutém rozhovoru. Málo dobře placených míst. A tím se dostáváme ke vzdělání a nemyslím tím jen lidi s vysokoškolskými tituly, ale vzdělání jako celek.
Kapitalisté dělají jen to, co jim umožní politici a trh pracovních sil. Nic víc ani nemohou. A když je tímto státem, již 30 či více let, vzdělání odtlačeno na vedlejší kolej, nemůžeme se důsledkům divit. Ta vzdělanostní úroveň je prostě pro vznik kvalifikovaných a tedy lépe placených míst limitující. Můžeme si o úrovni vzdělání v ČR myslet jen to nejlepší. Leč fakt, že se tu firmy, nabízející kvalitnější platy, usazují jen zvolna, je neúprosný. Kapitál, tedy investoři, úrovni vzdělanosti v ČR jednoduše nevěří.
Proč tedy společnost nedokáže nabídnout kvalifikovanější pracovní sílu, když pro každou politickou stranu je před volbami vzdělání prioritou? Nejvyšší prioritou. No asi právě proto, že priorita vzdělávání je jen volebním heslem. Ostatně, ještě jsem nikde na světě neslyšel kandidáta kamkoliv, který by lákal voliče na heslo „Uděláme z národa zástup blbů“. Tedy ne, že by se to řadě politiků v konečném důsledku nepovedlo, ale nikdo se tím dopředu nechlubí. Nikdo, ani modří, ani rudí, ani puntíčkovaní, toho za své vlády pro navýšení vzdělanosti nic moc neudělal. Pokusy udělat alespoň něco se systémem školství, degenerovaly na vzrušenou debatu o inkluzi a poměrně odporné dohadování se o platech vysokoškolsky vzdělaných učitelů. Ano, když společnost nevydělá více, nemůže svým učitelům více zaplatit. Ale ona více nevydělá, protože její průměrná vzdělanost a připravenost nedosáhne na vyšší příjmy, tedy vyšší daně, tedy…
A jsme u otázky co bylo dříve. Vejce, nebo slepice? Obvyklá odpověď rádia Jerevan, že dřív bylo všechno, zde neobstojí. Navíc, jak se dnes ukazuje, pro stát by nebyl problém nějakou zásadní změnu, třeba i platovou, zainvestovat. Když si můžeme dovolit půjčovat na jízdenky pro důchodce, nebo spřádat plány na kampaně o cestování po ČR za dvě miliardy, pak by na učitele a školství také něco mohlo zbýt. Vláda se bije v prsa jak „investuje“ do lidí. Bohužel. Vláda diletantů ani netuší, co to jsou investice, protože na rozdíl od jízdenek, investice do vzdělání má opravdu potenciál přinést užitek společnosti jako celku. Ne, politici pro reorganizaci struktury vzdělání neudělali nic. Ani ti bývalí, ani ti současní. Že chtěli a nepovedlo se? No snad, můžeme jen doufat, protože sebevědomým a vzdělaným lidem se určitě o poznání hůře vládne.
Jenže ani zoufalý nezájem politiků o nějakou reformu vzdělání, není podle mého mínění hlavní příčinou bídného (ne)vývoje našeho systému školství.
Ať už je školství jakkoliv zanedbané, ať už by potřebovalo modernizace po investiční i strukturální stránce jako sůl, tou hlavní příčinou bídné úrovně vzdělanosti, jsme my sami. My jako společnost. Jsme líní. Neumím to říci lépe. Nevkládáme do hlav dětí chuť vzdělávat se, ani respekt ke vzdělání či řemeslům. Nebo jinak, vkládáme, ale s každou generací méně a méně důsledně. Spějeme do stavu, kdy bude slovo inteligence neslušným výrazem. Znovu. Brečíme, že není k sehnání šikovný truhlář, nebo zedník, elektrikář, ale tím to končí. Spokojíme se s konstatováním, že jsou špatné školy… jsou přesně takové, jaké jim dovolíme být, pohodlné a formální. Tvrdíme, že vyšší vzdělání není dostupné… ale ono lze vysokou školu studovat klidně i ve vyšším věku. A není to nic neobvyklého. Čekáme, až se něco stane. Až někdo něco udělá. A tolerujeme, že vládne tlupa hochštaplerů, kteří sami o sobě nic neposunou ani o píď. Opravdu neposunou. Nejsou ničeho takového schopni, jen o tom dokáží dlouze, či v případě multiministra rychle, mluvit.
A mezi tím nadáváme, že máme špatnou práci a špatné mzdy a že za to může demokracie.
Omlouvám se všem školám a učitelům, jenž nečekají co vypadne z ministerstva, všem rodičům, kteří vedou své děti ke vzdělání, seniorům šprtajícím IT po univerzitách třetího věku, i lidem, kteří ve svém životě něco zanedbali a teď to po nocích dohánějí. Vím že jste a vím, že vás je hodně. A všem se obdivuji, smekám klobouk až se má pleš leskne do dáli. Ale stále je nás mnohem méně, než je potřeba k tomu, aby se z montovny začaly měnit na výzkumná a technologická centra. A bojím se okamžiku, kdy populistické vlády dotlačí kapitalisty k rozhodným krokům směrem k robotizaci masy dnešních dělnických míst. Nejspíš na to nebudeme připraveni a nebude to hezké.
