Proč se více bojím současné vlády, než virové nákazy?
Ze všech změn provedených po roce 1989 a ze všech ústavou nabytých svobod, je pro mě osobně nejcennější právě svoboda volného pohybu. Tedy článek 14 v Listině základních práv a svobod. Jistě, všechny body LZPS jsou důležité, jako celek tvoří rámec pro svobodný život ve vlasti. Ale svoboda volného pohybu dává každému z nás právo „hlasovat nohama“. Když se mi tu líbí, zůstanu, když ne, nikdo mě nedrží.
Právo svobodně, bez vysvětlování, žádostí, doložek a z vlastní vůle stát opustit, nám současná vláda, pod pláštíkem nouzového stavu a páchání dobra vzala. Obhajuje se u toho ochranou zdraví. Ale zdraví koho? Lidí, kteří žijí v zemích kam mé potenciální kroky směřují? O to se přeci postarají vlády jiné. Když mě Irsko nepřijme, tak je to prostě problém můj a Irska, mohu jít jen tam, kde o mě někdo stojí a do toho české vládě nic není. Nebo snad jde o zdraví mého souseda? A jak ho ohrozím, když odjedu? A že by ho ohrozil můj případný návrat? OK, za předpokladu, že se vůbec vrátit chci, má přeci vláda dostatek pravomocí a možností, uložit mi povinnosti, karanténu, nařídit evidenci u hygieniků a také to již dnes dělá. To vše ji LZPS umožňuje a nikdo to nerozporuje.
Navíc ta samá vláda, vycestování pod různými podmínkami některým osobám povoluje. Je snad riziko nákazy plynoucí od nich menší než to, které představuji při návratu já? A ty podmínky samotné? Jak úředník rozhodne, zda je můj důvod, navštívit dlouholetou kamarádku žijící na jihu Slovenska pro odjezd nedostatečný a důvod někoho jiného, podívat se za tetou tamtéž, dostatečný? Obálkou s hotovostí podstrčenou v žádosti, nebo tím, že budu mít ten správný stranický průkaz?
Je možné, že mladším spoluobčanům přijde výše napsané jako absurdita. Ale každý, komu bylo v roce 1989 alespoň patnáct let ví, že to byla v tehdejším socialistickém Československu realita běžného života. V zemi ovládané komunisty řízenými z Moskvy a za dozoru všudypřítomného aparátu StB. A to je hlavní zdroj mých obav. Možná nejen mých.
Dnes v čele státu „stojí“ prezident se silnou vazbou na autoritářské režimy Ruska a Číny, obklopený podivnou skupinou nedůvěryhodných osob s řídícím důstojníkem Nejedlým. Vládu řídí nejen trestně stíhaný premiér s temnou podnikatelskou minulostí a obludným střetem zájmů, ale i člověk s krycím jménem Bureš, získaným při spolupráci s StB. Zástupci ČSSD v submisivní vládní roli jsou jen vlekem, který jako by spíše čekal na další „slučující sjezd“. Tentokrát s ANO. A celou tuhle bizarní skupinu v parlamentu jistí ti samí komunisté, kteří nám na hranice natahali elektřinou nabité dráty. Pochopitelně pod vedením dalšího agenta StB s krycím jménem Falmer. Proč zrovna komunisté podporují miliardáře, ideového nepřítele? Jednoduché. Jednak jim z toho sem tam něco kápne, ale hlavně, jejich doktrínou je třídní boj. A ten spokojení lidé nepovedou. Komunisté potřebují aby vláda naštvala či rozeštvala co nejvíce skupin.
Ještě se nebojíte? Že máme vyšší instance, jako je třeba úřad Veřejného ochránce práv a Ústavní soud?
V tom prvním případě máme úřad, to ano, ale v jeho čele Křečka. Křečka, který nemá o hájení práv občanů příliš velký zájem a řídí se spíše svými instinkty. Ostatně co jiného čekat od křečka. A ústavní soud? Ten zvažuje, zda se vůbec bude podanými stížnostmi zabývat. Nevím čím jiným by se páni soudci ústavního soudu, asi tak chtěli zabývat. Snad nám to někdy řeknou. A soudce ústavního soudu mudruje nad tím, zda mají občané za současného stavu právo na odpor podle článku 23 LZPS. Rád bych se ctěného pana soudce zeptal, zda si opravdu myslí, že se bude naštvaný dav na jeho názor ohlížet.
A proč obrození StBáckého myšlení? Zodpovědná a svou roli chápající vláda, by pochopitelně také musela udělat řadu nepopulárních opatření, ale maximálně by se snažila omezit jen to, co je nezbytně nutné. Každé jednotlivé opatření by podrobně zdůvodnila a vysvětlila kdy bude zrušeno. A pokud by měla za to, že by bylo, i díky její neschopnosti, potřebné ještě něco nad rámec obhajitelných zákazů, občany by o to požádala. Požádala! U nás zatím jen od chlapíka v červeném svetru posloucháme něco o tvrdých datech, které on sám nedokáže popsat, natož interpretovat, výhrůžky a pokusy o zvýšení pravomocí složek, majících na starosti represi. A předseda vlády se nás arogantně ptá, kam že bychom chtěli jezdit. Doma je dobře. No jemu možná ano.
Pane Hamáčku, pane Babiši. Vy se fakt domníváte, že jste o tolik silnější než byli komunisté v roce 1989? Uvidíme. Já jen doufám, že nikoho z vašich policistů, či vojáků nenapadne použít násilí. Nedej bůh zbraň. Že to nehrozí? No první příklad toho městského strážníka je na světě. Opravdu v to doufám a doufejte i vy, protože pokud se tak stane, budete se muset začít modlit. Modlit v to, že se najde někdo, kdo dav zase přesvědčí o dalším sametu. Nebo alespoň podstatnou část davu, protože já sám považuji sametový průběh změn z roku 1989 za hrubou chybu, díky které vás tu máme. A myslím, že nejsem sám.
Vámi, bez provinění a soudního řízení, osobní svobody zbavený občan.
