Reklama
 
Blog | Vladimír Saska

O víře a důvěře

Jsem ateista. Jestli je mi nějaké náboženství svou náplní o něco bližší než jiné, tak je to judaismus. Ale rozhodně si nemyslím, že bych se kdy věřícím, z pohledu náboženství, stal. Nevím co by mne k něčemu takovému mohlo dovést, avšak vím, co je tomu základní překážkou. Neumím si, na rozdíl od skutečně věřících, dlouhodobě představovat pověstné světélko na konci tunelu. Obzvláště, když tam žádné sakra není. Jsem schopen maximálně tak důvěřovat. Přesto se domnívám, že důvěra je nyní možná i cennější, než víra.

Jazykovědci, filozofové, teologové. Další řádky nemají nic společného s tím, jak chápete, či definujete víru a důvěru vy. Jsou jen vyjádřením mého pohledu na věc. Pohledu zjednodušujícího, prostého a účelového. Pojem víry pro mě představuje nějakou vyšší morální hodnotu, ke které věřící člověk vzhlíží i v okamžicích, kdy vše kolem selhává. Je-li víra pevná, nepohnou s věřícím obvykle ani zjevné a měřitelné úkazy, naznačující, že cosi nefunguje. I v naprosto hraničních situacích, jako jsou třeba války, si věřící své světélko najdou. Polní kuráti všech stran válčících ve válce, jíž označuje historie Velkou, naprosto přesně věděli, že jejich zbraním a vítězství přeje bůh. S věřícími, v tohoto jediného a pro všechny stejného boha, to povětšinou ani nehlo. Netuším, jak lze víru v něco nabýt. Může to být vlivem komunity, víra může být založena na historických základech atd., ale obvykle si ji nebuduje sama ta autorita, ve kterou je „věřeno“. Myslím si to ač nevím, zda se osobně někdo setkal třeba s Aláhem, či Bohem křesťanů a nechal se od nich přesvědčit. Víru v něco, či někoho, lze zcela jistě i ztratit.  Mnohem jednodušeji se však ztrácí důvěra.

Důvěra je pro mé chápání podstatně bližší. Ač, jsou lidé, státy, projekty, instituce, které si důvěru svého okolí umí získat snáze než jiní, většinou platí, že důvěru je potřeba nějak získat. Důvěra je pro mě  prostředkem k dosažení výrazně krátkodobějších a přízemnějších cílů, než víra sama.

Proč mě to vlastně celé začalo napadat.

Zajímá mě, co je pro správu země důležitější. Zda víra, třeba i sektářská, v neomylnost vůdce, či důvěra v to, že dělá takové kroky, které si důvěru obyvatel zasluhují. A mohou to být i kroky nepopulární, pokud jdou správným směrem. Vždy jsem se domníval, že pro zemi, je důležitější důvěra, a že správci země, chtějí-li ve své pozici uspět, musí důvěru občana ve své kroky posilovat. Posilovat, bez ohledu na to, zda občan správcům bezmezně věří. V posledních letech (a tím nemyslím jen současnou vládnoucí skupinu) se stále více přesvědčuji, že jsem se mýlil a vím, že vládnout se dá i bez skutečné důvěry, jen díky ovládnutí skupiny neomezeně věřících. Předpokladem k tomu je existence dostatku bezpáteřních jedinců, kterým stačí nějaké osobní krátkodobé zisky.

Dobrá, to vše bylo, je.  Asi si na takový prostor, s mentalitou Západního Předmongolí (děkuji Jie), musíme zvyknout. Ale bude to dnes stačit?

Důvěru míváme ke svému lékaři, k partnerům či kamarádům. Důvěru můžeme cítit k nějaké instituci. S důvěrou pracuje kde kdo. Vláda si získala „důvěru“ v parlamentu. Nemá smysl hodnotit to, jak je asi cenné, že si získala důvěru zločinné skupiny s názvem KSČM. Asi to tak páni marxisté a stalinisté cítili. Vláda nám také neopomíná čas od času, za peníze daňových poplatníku, nějakým tím průzkumem připomenout, že důvěru stále má. Dobře. To vše je fajn. Teď ale bude podstatně důležitější důvěra jiná.

V rozbíhající se hospodářské krizi bude mega důležité, jakou důvěru v konání vlád budou mít trhy, finanční ústavy i občané samotní. Pokud bude důvěra v „budelíp“ reálná, nebudou obyvatelé „sedět na penězích“ a mohou pomoci svou spotřebou „brzdit“ hospodářský pád na čumák. Pokud ne, tak…

Jak to s tou důvěrou je, se opravdu pozná za pár týdnů. Leč nějaké  náznaky už tu jsou a radostně to nevypadá.

Vláda ústy instagramové ministryně financí vytváří virtuální realitu o tom, jak již bylo do ekonomiky nalito 1,2 bil, korun. Tedy částka kolem 20% HDP. Že to pravda není je věc zjevná.

OSVČ zatím žádnou slibovanou podporu nedostali. Pokud se nakonec stanou šťastnými vylosovanými a dostanou „pětadvacet“ (stále není jisto zda rákoskou či na účet), bude to pro celou řadu z nich jen překlenutím osobní nouze a otevření provozoven budou silně zvažovat. Proč? Jak mají věřit, že si třeba před volbami najednou někdo nevzpomene na další vlnu epidemie a nezavře jim ze dne na den podniky znova?

Malé firmy, které obvykle pracují s nějakým dlouhodobým úvěrem se také ke státní pomoci většinou nedostanou. Proč? Protože ta státní pomoc není přímá, ale je řešena garancí státu za komerční úvěry (to je 900 mld, které nám paní ministryně maluje jak státem zaplacené). A v čem je tedy chyba? Banky, ač mají od státu garanci, prověřují bonitu dlužníka v podstatě stejně, jako by firmy žádaly o úvěry samy. Ani finanční domy tedy státní záruce od Českého státu nevěří. Asi mají důvod.

Větší firmy čekají na podporu ohledně dorovnávání mezd svých zaměstnanců. To jistě pomoc a velmi vítaná bude. Zde nemám přehled o tom, jak je podpora úspěšná, ale jedno jisté je.  Pokud se zhroutí spotřeba, budou i velké firmy součástí spirály úspor a vlastníci se jinému kroku, než redukci počtu zaměstnanců nevyhnou.

Podporu naopak dostaly, a asi bez problému dostanou ti největší. Třeba agropodniky již částečně sanovány byly. Nejspíš pod vlivem viru rostla nakřivo řepka a bylo to nutné okamžitě vyřešit. I kůrovec to má spočítané, taky se na něj dostalo…

Živnostníci, firmy a finanční instituce tedy důvěrou ve vládu zrovna nepřetékají.

Tak třeba to u občanů bude lepší. Nevím. Zatím, když vláda prohlásila, že se nebudou uzavírat velká města, byla v noci dálnice plná aut s lidmi prchajícími na své chaty a chalupy. Také jsem vyjížděl v deset večer, jen co větu premiér vyřkl z obrazovky. Propadá se zájem o hypotéky, prodejci automobilů začínají být vyděšeni…

Premiér slibuje „lít“ peníze do zdravotnictví. Jeho představou, odpovídající jeho mentálním schopnostem je, že peníze vyřeší cokoliv. Vše se dá koupit. Inu rád si počkám na ten návrat, či alespoň zastavení exodu lékařů z příhraničí směrem na západ. Jsem zvědav jak vláda posílila jejich důvěru v to, že zde vůbec chtějí žít a riskovat, že budou kdykoliv uvězněni stejně jako tomu bylo do roku 1989. Jo a mimochodem, Německá podpora již běží a peníze nalézají adresáty.

Nic z toho důvěra namalovaná v marketinkových grafech nevyřeší a myslím si, že na přicházející krizi bude krátká i víra věrných.

Tak snad nám alespoň trochu zaprší, aby ten náraz na realitu nebyl ještě tvrdší.

 

Poznámka po ránu…

Dnes, 24.4. ráno, by se mohlo zdát, že mám jako jeden z kritiků kroků vlády, důvod k oslavám. Tak to nemám. Nikdo nemáme. Výrokem městského soudu jen potvrzeno, že stávající vládě diletantů, lhářů a právních kutilů, může důvěřovat jen hluchý, slepý, nebo absolutně nemyslící člověk. A to je škoda. Společnost bude potřebovat tuny důvěry.

K výše napsanému ale jednu pozitivnější zprávu mám. Už znám OSVČ, ke kterým pomoc dorazila. Pozdě, ale přece. Tak se snad to světýlko nakonec jen objeví.

 

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama