Pamatujete si ještě na kolportéry novin s názvem „Večerní Praha“? Já ano a téměř vždy, když mě do hlavního města zavedly povinnosti, či zábava, snažil jsem se na chvíli postát ve vestibulu nádraží na Florenci a jejich výkony pozorovat. „Úúútloukla manžela sekáčkem… Podvodníci chyceni při činu… “ a mraky dalších, nádherných provolání o článcích, které v nabízených stránkách pochopitelně nebyly. Kupující se zpravidla dověděl o kolik se zvýšila dojivost krav na Kolínsku, a že je stranická delegace na návštěvě Mongolska, ale to bylo tak vše. Kolportéři mezi sebou nesoutěžili kvalitou předkládaného obsahu, ale chytlavými nadpisy neexistujících článků. Byla to občas velká zábava a co bylo ještě zajímavější, kupující, snad až na malé výjimky z řad nás vesničanů, žádný z vyvolávaných článků ani nečekali. To že dobrý titulek prodává, vždy bylo, je a bude faktem, ať už je obsah jakýkoliv. Dnes to možná platí více, než kdykoliv v minulosti. Nebo alespoň já mám ten pocit, vyvolaný patrně pohledem na nabídku různých kurzů a knih, které radí jak správný a úderný nadpis vytvořit. Ostatně vtíravé nadpisy a hesla pronikají již dlouho nejen do světa médií, či obchodu, ale i do politiky.
Tenkrát, za „komančů“ jsme věděli, že se kolportér pouze snaží přitáhnout pozornost a obsah je úplně o něčem jiném. Dnes jsem stále více přesvědčen, že se mnoho lidí nadpisem uspokojí, a aniž by věnovali pozornost obsahu, dělají z nadpisu závěry. Vlastně ani já nejsem úplná výjimka. Také občas naskočím na první dobrou, abych se za chvíli zastyděl. Nicméně při práci se mi to nestává. V práci nikdy nemohu dát na svůj první dojem. Ať jde o zvráceně vypadající požadavek zákazníka, či návrh kolegy, je mojí prací je rozebrat, hledat upřesnění, motivaci s jakou vznikly a hlavně cíl, který má být naplněn. Léta strávená podporou uživatelů mě naučila, že není důležité jak ke mě dorazí návrh zformulován, ale jaký má být výstup. A léta, kdy jsem se podílel na vývoji SW, mě zase přinesla poznání, že jakkoliv nahodile plácnutý námět, zdánlivě nerealizovatelný, nebo krkolomný, může být zárodkem smysluplné funkce či postupu. Ostatně zažil jsem pár vývojových porad v týmu, kde se na počátku plácalo páté přes deváté a na konci byl kus úspěšného produktu.
Pokud laskavý čtenář dočetl až do tohoto místa, musí se asi zeptat, „Dobrá, ale jaká je pointa“? Vydržte, (snad) bude.
Před pár dny, když začínalo být i nám laikům stále jasnější, že se celá země řítí do obrovského průšvihu, vyprávěli národu politici vládních stran, ve snaze najít jakékoliv jiné viníky, pohádky o tom, jak opoziční politici nespolupracují a hází do práce vlády vidle. Ano, vím. Vláda vládne a opozice oponuje, to je snad jasné každému, jen trochu normálnímu člověku. Ale ani s tímto vědomím nebylo a není „házení vidlí“ pravdou. Z opozičních lavic jdou prokazatelně již od 28.ledna tohoto roku návrhy, které kolice mohla a asi i měla zvážit. Nemá smysl minulost rozebírat tady a teď, doufám, že se jednou stane činnost vlády předmětem zkoumání orgánů činných v trestně právních věcech. Ale čekal jsem, že se alespoň nyní, ve chvíli kdy má společnost skutečně zásadní problémy, přístup politiků vládních stran, i samotných členů vlády, změní. Ale kdepak. Změna evidentně nenastala.
20.10. navrhla paní Adamová prostřednictvím článku v HN , změnu v pravidlech kolem rozvázání pracovního poměru. Teď vůbec nehodnotím jak dobrý, či špatný návrh to je, ani to zda s ním měla přijít právě předsedkyně TOP09, ale stalo se. Přišla s myšlenkou, na zpružnění pracovního trhu, které je pro firmy i zaměstnance vysoce žádoucí. A nyní se vracím k úvodu celého povídání. Čekal bych, že se členové vlády alespoň zamyslí nad tím, zda by třeba nebylo užitečné návrh zvážit a buď ho dopilovat k nějaké realizaci, nebo jej pomocí logických faktů vyvrátit. Čekal bych, že vláda bude v této situaci vděčná za jakékoliv, třeba i podivně znějící návrhy, bude se snažit najít jejich motivaci, cíl a zkusí je pochopit. Čekal, ale marně. Možná za to může i poměrně konfliktní nadpis článku na webu CNN Prima News „Firmy by mohly propouštět bez udání důvodů, navrhuje Pekarová Adamová“, který skutečně evokuje silně asociální obsah. Zcela rozumím tomu, že nadpis článku vyděsí běžného člověka a mohu ptát, proč je napsán tak, jak je. Dokonce pochopím, že vyvolá zkratkovitý komentář od poslance Ondřeje Veselého, který se coby nečlen vlády ničím takovým, jako je čtení textu pod nadpisem trápit nemusí. Jak ve sněmovně hlasovat mu řekne předseda Hamáček, nebo místopředseda Faltýnek a více se od něj ani nečeká. Ale co opravdu nechápu je, proč s úsudkem na úrovni idiota, naskakujícího prvoplánově na nadpisy, přišla i ministryně Maláčová, s „vtipně“ vypracovanou grafikou. Tohle přece není to, co by v této chvíli měl člen vlády, notabene odpovědný za oblast práce a sociálních věcí, udělat. Za tohle snad vládu neplatíme, nebo ano? Já od vlády chci konečně kvalitní práci. Chci, aby se člen vlády choval ve své práci stejně jako já, když řeším nápady, náměty a požadavky jiných lidí. Tedy profesionálně. Chci, aby se seriózně zabývala KAŽDÝM nápadem, ať je třeba formulován špatně, či neúplně. Smiřuji se s tím, že není jiná možnost, než nechat aktuální neschopnou vládu dokončit mandát a mohu jen poprosit své přátele o přímluvu někde u vyšší instance, abychom se toho konce dočkali ve zdraví. Ale proč se mám ještě smiřovat s nebetyčnou arogancí?
Paní Maláčová, to po vás chci za své daně tak moc? Nedávno jste učinila o předsedovi vlády výrok, ve kterém vám dávám plně za pravdu. I já to tak cítím a myslím, ne vím, že nejsem sám. Zkuste se chvíli nechovat jako arogantní idiot a přestaňte, alespoň na těch pár měsíců, než se i s celou ČSSD propadnete do zapomnění, škodit mě, mé rodině, této zemi.
