Reklama
 
Blog | Vladimír Saska

Jaké asi jsou perspektivy života mladých v zemi brblajících starců…

Jsem velmi překvapen, jakou debatu rozpoutala, v podstatě osobní zmínka na Twitteru o tom, že se jeden z mých synů chystá vydat pracovat a žít do Holandska. Mimo to, že debata vůbec vznikla, mě udivil i fakt, že odchod mladším generacím za potenciálně lepším životem, většina lidí mého věku nejen schvaluje, ale část uvažuje, že udělá totéž. Někteří tak i učinili. Obecně vzato je dobře, že se každý z nás, může k podobnému kroku rozhodnout a nemusí se bát ani svištících kulek zbraní strážců hranic, ani toho, že mu nebude umožněn případný návrat. Zatraceně dobře. A dlužno doplnit i slovo ZATÍM. Ano zatím, protože jak jsme se mohli v nedávné době přesvědčit, části našich politiků a jejich voličů, by vůbec nebylo zatěžko nás těchto ústavních svobod zbavit. U komunistů není opovrhování osobními svobodami nic nového, samozřejmě, bez toho nebyli schopni udržet svou moc, ale u ČSSD i ANO, mě tahle odpornost zarazila. Proto ZATÍM.

Zatím tedy, ať jsme mladí, či ve věku kdy se častěji s kamarády setkáme na pohřbech než na svatbách, můžeme kam nás srdce táhne. Ale řekněme si upřímně, že potenciál k odchodu mají spíše ti později narození. Můžeme si o mladé generaci myslet cokoliv. Že si neumějí ničeho vážit „… to když jsem byl já kluk, sám jsem si vyráběl malé rádio a jim je teď dva roky starý iPhone málo“, že jsou líní „… do školy jsem jezdil 5 km na kole, a je aby vozila máma autem o tři ulice dál“, že jsou… cokoliv. A možná to bude i pravda. Ostatně něco podobného naši dědové říkali o nás a nikdy tomu nebude jinak. Jedno ale mladým upřít nemůžeme. Jsou v průměru vzdělanější, lépe jazykově vybavení a mají větší přehled o dění ve světě, než jsme v jejich věku byli, či měli my. V průměru. Ano i to je přirozené. Naše generace, až na výjimky (obvykle z řad příznivců SPD), nemusí bádat nad tím, zda je země placatá či kulatá, jako lidé pár stovek let před námi. A když jsem byl malý, tak už existovala i televize. Fakt, nebyli jsme odkázání na to až dorazí noviny s měsíc starými událostmi. Vzdělanost vždy stoupá ruku v ruce s vědou, technologiemi a přístupem k informacím. Pakliže je tento svobodný. A to (opět ZATÍM), alespoň v Česku, je.

V úžasném filmu „Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina“, říká předseda pilotovi „… lidé jsou tu dobří, jen bohužel gramotní. Umí napsat anonym.“ Já mám někdy pocit, že se naše společnost nachází ve velmi podobném rozpoložení. Dalo by se to snad parafrázovat jako „…jsou tu schopní a vzdělaní mladí lidé, ale bohužel nejsou slepí a hluší“. A tak jsme svědky zatím sice pomalého, leč stále znatelnějšího exodu určité části obyvatel. Určitě ne tak silného, jako v počátku roku 1969, či po nástupu komunistů v roce 1948, ale jistá plíživá ztráta elit v tom je.

Ztráta elit. To je strašné slovo, vyvolává okamžitě reakce typu ať si jdou, když si myslí, že o ně někde stojí. Já to slovo elita, nemám rád, ale lepší asi neznám. A ve ztrácení elit jsme my Češi jedni z nejlepších. Pro mě je elitou dobrý lékař, chytrý inženýr, pravdivě informující novinář stejně, jako šikovný obkladač, truhlář, nebo člověk, jenž dokáže vybudovat (nikoliv koupit) úspěšnou firmu, která uživí jeho i jeho zaměstnance. Elitou může být voják, hasič prostě kdokoliv, kdo umí práci, potřebnou pro nás ostatní a umí ji dobře. Vlastně kdokoliv z nás. A ti (či my) všichni dnes můžeme pomocí svých „nohou“ určit, kde budeme žít a platit své daně. Sami můžeme říci, zda je pro nás poměr mezi zaplacenými daněmi, tomu kterému státu, a kvalitou servisu, který nám za daně poskytuje, akceptovatelný. Kritéria, podle kterých se rozhodujeme, jsou vysoce individuální a ne vždy jen o penězích. Dokonce bych si troufl tvrdit, že pro dlouhodobé rozhodnutí přesídlit se, zdaleka nejsou peníze na prvním místě. Je celkem jedno, kolik zaplatím daní, kdy mi v peněžence zbude dost, na slušný život a mám-li důvěru v to, že stát s tím co mi vzal, zachází s rozumem a v můj prospěch.

Česko tedy ztrácí elity, či srozumitelněji, dočasně i trvale ztrácí lidi, které každá společnost pro zdravý vývoj potřebuje. Zatím co řemeslníci si vydělají a pak se obvykle po letech zajištěni vrátí domů, u lékařů, vědců a podobně, bývá přesídlení dlouhodobé, často trvalé. Naše společnost stárne po demografické stránce. S tím vlády až tak moc neudělají, nebo lépe snaží se cosi udělat a uvidíme, jak úspěšné ty snahy budou. Jenže to není jediné nebezpečí. Dalším je i postupná změna struktury obyvatel z pohledu vzdělání a schopností. Jinými slovy, budeme patrně mít čím dál tím více důchodců, na čím dál tím méně lékařů.

Počet obyvatel Česka se nesnižuje, tak kde mám sakra v tom počítání ty, co odcházejí. Inu odpověď je jednoduchá. Resp jsou dvě. Tou první je pozvolna stoupající věk dožití a tou druhou pak fakt, že nám sem „agentury práce“ a za podpory státu, navážejí čerstvou pracovní sílu z půlky Asie. Já vím, Slovensko, Moldávie, Ukrajina není v Asii, berte to prosím jako příměr. Tihle lidé zas až takovou výhrou pro ekonomiku státu nejsou. Toto mé tvrzení není výrazem despektu vůči nim, ale prostým faktem. Užitek z nich mají primárně majitelé společností (velmi často zahraničních) pro které odvádějí práci, prospěch mají jejich otrokáři, beroucí jim část příjmů, které pak zase odchází mimo ekonomiku a dalším příjemcem užitku z nich je stát. Stát, protože za ně dostane sociální a zdravotní daň, někdy i daň z příjmu. To je ale vše. Ti pracovníci zde nejsou proto, aby své tu příjmy utratili. Peníze, které jim zbudou posílají domů, rodinám.  Možná, něco z příjmů projí a „probydlí“,  ač je častější, že i náklady na ubytovny a stravování z velké části hradí podnik, pro který pracují a ten je vede jako své náklady.  Leč  existuje malá část zahraničních pracovníků, která se zde, i přes všudypřítomnou českou xenofobii, usadí natrvalo. A právě oni jsou tou náhradou, díky které za odešlého lékaře získáváme bonus v podobě dvou dělníků, lisujících plastový nárazník na Škodovku či Mercedes. To je realita.  Jako budoucí důchodce, a s veškerou úctou k obsluhám lisu, budu časem spíš potřebovat toho internistu.

Kde je v tom všem úloha politiků a jsou i politici elitami?

Na to druhé je odpověď složitá a bude poplatná osobním preferencím toho kterého respondenta. Někteří politici dělají dobrou práci, někteří se jen vezou, honí své prebendy a hlasují, bez schopnosti vlastního názoru, na povel. Kdybych měl být zlý, tak řeknu, že elitou je z mého pohledu každý, o jehož práci stojí, či jehož osobnost nám závidí někdo, sídlící za našimi hranicemi. Až budou třeba Rakušáci ukazovat na našeho prezidenta, jako na vzor dobrého politika, pak ho asi bude možno považovat za elitu. Blbost? Kdepak, už jsme takového prezidenta měli.

Tak tedy politici, ať už se cítí býti elitami či nikoliv, ať už jsou modří, červení, puntíčkovaní či jacíkoliv, když už dostanou důvěru v tom našem malém rybníčku, prostřednictvím hlasů ve volbách, musí vytvářet takové podmínky pro život lidí, aby i ti, co je nevolili, měli chuť zde pracovat a žít. To je jejich úkol a takhle jednoduché to je. Jsem obyčejný člověk a mohl jsem se u volební urny mýlit tím, že jsem dal svůj hlas jiným. Těm co prohráli a sedí v opozici. Ale pak je na současných vládcích, aby mě můj omyl dokázali. Dokázali tak, abych pochopil, že jejich zásluhou se kvalita mého života zvyšuje. A to se moc neděje. Pokud se něco v mém životě zlepšuje, pak spíše vládě navzdory a vlastní zásluhou, než díky tomu co vláda činí. Alespoň ta současná. Jo to kdyby mě stačily sliby, to by bylo něco jiného.  Jenže mě, kverulantovi,  pouhé sliby nestačí.

Našim drahým politikům mohu za sebe vzkázat jen to, že už to tady s nimi snad nějak doklepu. Doteď  jsem vás živil, tak vám to před důchodem, kdy mě zase máte zajistit vy, neusnadním. Vy mě budete zvyšovat důchody a já se usídlím co nejblíže k hranici, abych mohl zajet do Německa, za svým kamarádem lékařem, až toho bude třeba. Ano tím kamarádem, co raději bude dojíždět do špitálu ve Weidenu, než aby zůstal ve Fakultní nemocnici.  Proč? Jednoduché. Vydělává stejné peníze jako doma, ale za normální pracovní dobu. Tedy za zhruba za polovinu času (na nějaký zákoník práce ve zdravotnictví zapomeňte). A tak mu i s dopravou zbývá dost času na rodinu. A jak dlouho bude trvat než přesídlí i s manželkou (zdravotní sestrou) a dětmi? Nevím, rok, možná dva? Že jsem nespravedlivý, že jako společnost neprodukujeme dost peněz, abychom lékařům dali více? No jasně a nikdy produkovat nebudeme, dokud se jako stát budeme soustředit na nekvalifikovanou práci. Nic nového, tohle se děje v podstatě od devadesátých let nepřetržitě. A páni politici, tohle fakt tím, že poklepáváte na základní kameny logistických parků nezměníte. Kvalifikaci domácího obyvatelstva nevylepší ani daňové prázdniny na výstavbu a provoz objektů zaměřených na výroby, do které naveze majitel tu nejlevnější pracovní sílu co kde posbírá a přidanou hodnotu realizuje v Německu. Naše hospodářská politika je tak moderní, že jsme snad jediní na světě v roce 2006 dotovali výrobu vakuových obrazovek. A k lepšímu se nemění. Místo technologií podporujeme beton. A ani to pořádně neumíme, nebo nechceme umět?

Dobře nechám těch ekonomických jízlivostí.
Ekonomika není jediný důvod odchodu schopných lidí směrem na západ? Ani zdaleka. A na rozdíl od ekonomiky, kde jsme za 30 let jako stát a společnost trestuhodně selhali a místo do vzdělanosti jsme veřejné prostředky utápěli do podpory ruční práce, lze ty další oblasti, které nespokojenost vyvolávají, měnit hned. Jen chtít.

Mladí lidé se bohužel různých výzkumů sociologů moc nezúčastňují. A když, tak je často berou jako recesi. Neřeší, že jsou to oni sami, kdo svou účastí ve volbách může tlačit politiky k tomu, aby společnost reflektovala i jejich zájmy. Nebo jinak. Když se podívají, co jim politici nabízejí, případně jak své sliby plní, tak nemají moc důvod k těm volbám jít.  Mladí to většinou vidí tak, že buď podmínky snesitelné jsou a zůstávám, nebo nejsou a zvažuji odchod. A když vyprávějí o tom, proč odcházejí, či chtějí odejít mimo ČR, tak spíš mezi sebou. Nepíšou o tom politikům, proč by to dělali. Díky třem synům a jejich přátelům, je mi tu a tam umožněno tyhle rozhovory vyslechnout.

Mladým třeba vadí, že je tahle země pro starce. Ano a doslova. V jejich očích to tak je. Politici tlachají o podporách kde čeho, ale když dojde na prachy, nasypou důchodcům. Ne mladí nezávidí důchodcům přilepšení, jen se v tom nevidí. A když je přilepšení přitrouble obhajováno tím, že důchodci peníze utratí, tak se říkají, že by to dokázali také. A i podstatně více. Proč by šel mladý člověk k volbám, když se strany předhánějí jen v tom, kolik přidají na důchodech. Že by třeba místo přímé spotřeby šlo podpořit výstavbu a vylepšování zařízení sociálních služeb? Zajímalo by to mladé? Jistě, protože nejsou hloupí a vidí, že za dvacet, třicet let, budou i oni řešit kam s námi. Ale to nezaznívá… k vánocům 6 tis, protože? Protože volby. Jak se v tom mají mladí lidé najít?
Nebo ekologie. Podpora ochrany přírody se řeší tím, že se, jdou se „zahnízďovat sysle“, nebo „potápět perlorodke“. Pochopitelně s hejnem fotografů v zádech. Ale proč společnost neřeší, že velkoagrárníci stále zamořují půdu tisíci tun chemie. Mladá rodina se snaží žít ekologicky, produkujete téměř nulu odpadů, nekupuje nic v plastu a stejně platí identický poplatek za jeho odvoz, jako soused odnaproti, který nic neřeší a plastovými obaly zaplní týdně popelnici. Stát rozdíl nevidí, jen protože někdo „chytrý“ vymyslel, že odpad produkuje nemovitost a ne člověk.
Mladí také vnímají a to dost citlivě, jak funguje právní stát. To jsem nečekal. Část politiků vykřikuje (jistě ne nepravdivé) teze o Parlermu devadesátek. Ale tu dobu mladí lidé nezažili. Pro ně je to nějaká historie, podobně jako Rukopis královédvorský a Hanka s Lindou. Oni žijí teď a když mládenci kontrola z hygieny, bez okolků (a bez negativního nálezu) řekne, že pokud „nepřisype“, přijde kontrola za měsíc zas a ohradí-li se, tak dorazí kontrolorky už za týden, co ho asi napadne o úspěchu v boji s korupcí? A že jako soudy? Mladá rodina dosáhnete na hypotéku, pořídí si vysněný malý domeček, banka pošle peníze na účet kupcem určeného agenta, ten peníze zpronevěří a rodinka, on a ona,  se pak 5 let klepou strachy jak soudy dopadnou. Jestli jim domeček nevezmou a jako bonus jim zůstane nezůstane nezaplacená hypotéka. Myslíte, že přivedou v téhle „jistotě“ na svět dítě, když jim stát není schopen rychle zajistit alespoň základní spravedlnost? A čemu mají věřit příště, když státní zástupce veřejně prohlásí, že sice byl porušen zákon, ale není ve veřejném zájmu s tím nic dělat?

To všechno jsou jen některé konkrétní důvody (mimochodem z blízké rodiny), které ženou mladé lidi pryč a dalo by se o nich psát a psát dlouho. Mají společné jméno. Narůstající korupce a nekompetentnost státní správy.

Pokud z nás nemá být do deseti let národ brblajících důchodců, bez elit, perspektivy a těšící se je na to, až jim mladí pošlou video s vnoučetem z Francie, máme nejvyšší čas s tím něco dělat.  Třeba se s vlastními dětmi poradit jaký volební lístek použít.

To že dětem budoucnost „podělat“ umíme, jsme již dokázali. Co to konečně změnit.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama