Reklama
 
Blog | Vladimír Saska

Co to vůbec je, ten malý stát?

Nepamatuji si vládu, která by opravdu dokázala snížit počty státních úředníků. Pokusy v minulosti obvykle skončily tak, že se „odejití“ úředníci objevili okamžitě na jiném místě veřejné správy a často ve větším počtu. Zástupci stran se mohou maximálně tak předhánět v tom, kdo přispěl k bujení úřednictva vyšší měrou.
Jakkoliv jsou počty úředníků v poměru k tak malému státu hrozivé, ještě hrozivější je míra neefektivity veřejné správy. Ač je dnes občan, či podnikatel, veřejnou správou nucen k předávání stále většího počtu elektronických formulářů, žádostí, či hlášení, neprojevuje se na straně veřejné správy vůbec žádný náznak úspor, či zlepšení při vyřizování projednávaných věcí.
Zbytnělý formalizmus, ale i obavy, aby nebyly zkříženy plány a cesty mocných, dnes paralyzovaly veřejnou správu natolik, že v některých případech není schopna dostát svým elementárním povinnostem. Kroky ČIŽP, po otravě řeky Bečvy, jsou toho výmluvným důkazem. A kdo by očekával, že za nečinnost budou povoláni úředníci k zodpovědnosti, bude nejspíš zklamán. Až to skoro vypadá, že se úředníci naopak svých úkolů zhostili dobře. Jen zadání těch úkolů přišlo z jiné strany, než mělo přijít. Ani nedomýšlet.

To všechno jsou fakta. Lehce dohledatelná, ověřitelná, často medializovaná.

Veřejná správa je přebujelá jako nikdy předtím. Je prorostlá klientelizmem a korupcí. Má sklony k papalášství a aroganci. Různé stupně jsou napěchovány lidmi, kteří sice splňují kvalifikační předpoklady pro to které místo, ale jejichž skutečné schopnosti hluboce zaostávají. Jít na úřad bez „tlačenky“, že vás posílá exponovaný, či spřátelený člověk, je často nedůstojným zážitkem.

Za stav státní a veřejné správy odpovídají ti co vládnou. Ti ji také do značné míry formují. V současné době je to administrativa trestně stíhaného agenta STB, s krycím jménem „Bureš“, jenž nám shodou smutných okolností dělá premiéra. Ne, ten marast úřednictva není jen jeho dílem. Každá vláda si v minulosti přidala na hromádku ten svůj kousek hnoje. Ale rychlost prohnívání aparátu státu pod současnou vládou profikorupčního hnutí, nabrala nebývalé tempo.

Vláda se nás občas pokouší přesvědčovat o tom, že státní správu vylepšuje. Třeba „instagramová“ ministryně pro „megadíry“ v rozpočtu nám bude tvrdit, jak seškrtala tabulková místa ve svém rezortu o xx %. Já ji věřím, seškrtala. Jenže to je finta stará jak státní správa sama. Škrtají se nadbytečná tabulková místa. Místa, jenž si resorty samy tvoří a na něž v rozpočtu nárokují odměny. Blíží se doba úspor? V pohodě, vytvoříme nový odbor, nový úřad, zapracujeme ho do tabulek dostatečně dimenzovaný a až bude třeba, tak ho s velkou mediální slávou škrtneme. Nebo škrtneme jen jeho část a ještě zbyde na odměny. Ne, to není opsané z komediálního seriálu „Jistě pane ministře“, to je realita dnešní ČR. Až mě tak někdy napadá, jestli vlastně nejde nikoliv o komediální dílko, ale o dokument na pokračování.

Impotence českého státu v čemkoliv jiném, než je buzerace občana, nabrala obludných rozměrů. Stejně jako klientelizmus v zájmu mocných.

Veřejné správě jsme se mohli doposud jen smát a případně nadávat. Třeba na to, jak stejný stavební úřad, který trpí černou stavbu luxusního rekreačního sídla v CHKO, někoho jiného masíruje za plot o 10cm vyšší, nebo za dřevník u chaty. Jenže při stávající zdravotní krizi vyplavalo na povrch to, že nefungující státní správa dopady krize zesiluje a přímo ohrožuje, či může ohrozit i naše životy.

Budou volby. Jedny z těch nejdůležitějších. S velkou pravděpodobností v nich nepůjde o velké ideály a vznešené cíle v dálavách. Sdružují se uskupení, která v zájmu cílů mnohem přízemnějších a krátkodobějších, budou muset ledacos upozadit. Často se hovoří o tom, že budoucí vlády musí stabilizovat veřejné rozpočty. Tedy česky = zavést další daně, aby se kasa naplnila. To jistě ano. Jiná cesta neexistuje, resp. každá jiná vede k budoucímu bankrotu státu. Leč toto nebude úkol pro vládu, která převezme zbídačenou zemi na podzim. Prudké navýšení daní by mohlo vyvolat zcela zásadní společenské nepokoje. Ostatně radikalizace společnosti je již nyní docela viditelná. A pokud dojde na černější scénáře ekonomů ohledně míry nezaměstnanosti, může se stát, že se z pokojných demonstrací s řádově desítkami až stovkami tisíc účastníků nedávné minulosti, stane řádění bojůvek v počtech neméně významných.

Příští vláda se nejspíš bude muset smířit s prohlubováním deficitu a snažit se jen citlivě přibržďovat rychlost. To však neznamená, že před ní nestojí brutálně těžký úkol.

Ať už ve volebním klání zvítězí kdokoliv, mělo by být jeho cílem obnovit absentující důvěru obyvatel ve veřejnou správu. A ne, opravdu ani 30% hlasů ve volbách, pro tu kterou stranu, neznamená plošnou důvěru občanů ve stát a jeho aparát. To jen znamená, že koně vítězů byli o něco méně chromí, než koně konkurence. Úředníci se však žádnou volbou nevymění, ani nevylepší. Není to tak, že by dnes úředník špatně pracoval, protože zrovna vládne někdo, koho nemá rád. Veřejná správa pracuje špatně, protože beztrestně může. Proto vítěz voleb sám, bez spolupráce s těmi, jež byli poraženi, náhled většiny obyvatel na stát neobnoví. Prostě je to tak.

A teď co s tím.

Předseda Fiala z ODS používá spojení „malý stát“ jako své volební beranidlo. Ale jeho vysvětlení toho, jak má takový stát vypadat, jsou stejně vágní jako heslo samo. A recepty, jak takového státu dosáhnout, patrně nemá vůbec. A nebo možná má a jen nám je nechce prozradit. Nevím. Ale můžeme se zkusit podívat do minulosti, čím se měla efektivita státní správy zajišťovat….

Mantra: Úředník musí být neúplatný a musí odměňován tak, aby nejlepší lidé neodcházeli do privátní sféry..

Tak to nefunguje. Průměrný plat ve státní sféře převyšuje stejný parametr ve sféře privátní, která tu státní platí! U špičkových úředníků, obvykle nezatížených přímou zodpovědností za své kroky, se tak příjmy často pohybují v hodnotách, které jsou pro manažery firem na srovnatelných stupních nedostupné. Přesto vidíme, že plat úředníka neodradí od korupčního jednání, klientelizmu, ani papalášských způsobů. Jo, spolu to zvládneme. My úředníci za 100% na Home Office, vy na úřadu práce. Z celého tlaku na mzdy ve státní správě zůstalo jediné. Stačí si dávat pozor, nevyčnívat a neodporovat šéfovi.

Já vím, že i v úřadech najdete skvěle lidsky i odborně připravené osobnosti. A mnoha z nich stávající stav vadí,… ale proč by proboha úředník zamířil do privátní sféry, za nižší plat a vyšší zodpovědností?

Mantra: Výkon úředníka zajistíme navýšením úrovně předepsaného vzdělání.

Očekávaně nefunguje. Kolik lidí muselo projím různými, často účelově otevřenými, obory na VŠ, aby na předepsané vzdělání dosáhli? Dosáhli a pak se posadili zpátky za stůl a opisují daňové výměry z obrazovky počítače. Bez možnosti vlastního rozhodnutí, bez potřeby čehokoliv, o čem se na fakultách učili. Navýšení kvalifikace proběhlo, navýšení výkonu státní správy nikoliv.

Mantra: Ten či onen úřad je poddimenzovaný!

Ano, i takové výroky občas zaslechneme. Nejde dotáhnout to či ono, protože je málo úředníků tam a tam.
Žádné zřizování dalších úřadů a navyšování počtů úředníků nefunguje! A ani nemůže. Úředníci mají úžasnou vlastnost samovytížení. Dala by se na ni použít parafráze z jedné písně Jiřího Dědečka „Co dělaj ti úředníci, když jde do tuhýho? Vymýšlej si v kanclu práci jeden pro druhýho.“ Kdo nám obvykle říká, že úředníci něco nestíhají? No přece oni.

Nevěřím, že stav státní správy vylepšíme nějakými čistkami, přeskupováním, není ani třeba vymýšlet a prosazovat nové zákony, nic takového. Ostatně zákony ve velké míře vymýšlejí úředníci sami. Přísloví o kaprech vypouštějících si rybník, nikomu nemůže nenaskočit…

To vše selhalo. Stejně jako volební mantra jistého podvodníka „Řídit stát jako firmu“. To evidentně fakt nejde a už vůbec ne tak zoufale amatérským způsobem, jak to předvádí stávající premiér. Ostatně jeho způsob řízení by ani většina firem, nenapojených na dotační penězovody, nepřežila.

Nicméně jsou věci, které soukromé firmy ve své praxi používají a v nichž jistý návod vidím. Ve státní správě je třeba zavést účinné systémy měřitelného hodnocení jednotlivých úředníků a s nim svázat část variabilně vypláceného objemu mezd. Těch měřítek se nabízí mraky. Třeba poměr podaných žádostí občanů vůči jejich kladnému (zdůrazňuji KLADNÉMU) vyřízení. Bonusy za průměrnou rychlost vyřízení žádosti od podání k ukončení řízení. Jsi při práci na zákonem stanoveném termínu – máš 50% ze slíbených prémií. Vyřizuješ dlouho? OK prémie se snižují. Naopak zkracuješ řízení, fajn, prémie jdou nahoru.

V úřadech všech úrovní, je potřeba prosazovat minimálně dvě základní pravidla

1. Občan je klient a úředník je tu k tomu, aby žádost občana mohla být úspěšná.
2. Pro úředníka musí být zamítnutí žádosti složitějším procesem, než vyhovění.

Úředník prostě musí být motivován klientovi/občanovi pomoci a nikoliv ho odmítnout.

Že by něco takového nešlo? To jsem si myslel kdysi dávno také. Pak mi někdo poradil a já kritéria zavedl. Ne dělníkům na páse, kde je měřítkem fyzický produkt, ale IT specialistům. Jasně nebylo to bez odporu, leč ten byl rychle zlomen. Nikoliv násilím, pouze trváním na principech. A nejkouzelnější bylo to, že se nemusel měnit objem mzdových prostředků, ani přeskupovat oddělení, či vymýšlet nějaké specifické postupy. Prostě ti, kdož se vezli, byli hodnocením rychle obnaženi a odešli. A nenastal ani problém co s jejich prací. Tu totiž stejně nějakým způsobem, ať už hašením průšvihů, či odstraňováním reklamací, dělali ti ostatní. Neefektivní odešli a jejich mzdové prostředky se přerozdělili právě těm, co si za ně zadarmo „vyžírali“ průšvihy. Méně reklamací, násobně vyšší výkon oddělení.

Státní správa má obrovské množství problémů. Je zastaralá a lidé, kteří ji vedou, často mentálně zamrzli v době reálného socializmu, ač ji sami nezažili. IT systémy státu se budují na základech 20 let starých postupů. Místo toho, aby úředníci dělali BackOffice servis občanům, předvádějí se nám na obrazovkách televizí v pozicích mediálních hvězd. Je snad normální, aby celá republika znala jménem kde jakého úředníka, jen protože dělá to, zač ho platíme?

Stát je v rozkladu. Nemáme čas čekat na nějaká komplexní a všeobjímající řešení. Je třeba nějak začít s nápravou. Hodnotit práci se dá bez změny zákonů, beze změny rozpočtů, bez čehokoliv z vnějšku, bez vymýšlení kritérií pro celý stát. Hodnotit může a musí každý představený na svém úseku. Na kraji, na magistrátu, na ministerstvu.. všude.
A ještě jednu praxi od firem by mohly úřady převzít. I mě, jako lektora zákazníci hodnotí. Písemně, v dotazníku, který dostávají moji nadřízení. Já hodnotím výkon podpory svého operátora, nebo dodávku z e-shopu. Je to normální. Co kdyby mohl každý občan, po ukončení řešení své žádosti, napsat své hodnocení jmenovitě ke každému úředníkovi, který se na řešení té jeho žádosti podílel?

Budou volby. Jedny z těch nejdůležitějších. A já budu velmi pozorně studovat programy demokratických uskupení. Budu v nich hledat to, co bych chtěl změnit. Tentokrát to nebude podpora Eura, přijetí vyrovnaného rozpočtu, či ježdění po dálnici stopadesátkou. Teď chci málo. Chci aby stát začal fungovat v zájmu občanů a nikoliv úředníků, či oligarchů.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama